Protože čtení a psaní o módě je součást mé práce, zdálo by se, že budu mít mnoho fashion tipů. Fashion MAP jsem také slíbila, že pošlu báječné tipy na módní blogy ze světa… Tušíte správně – opak je pravdou. Když se mám rozhodnout pro „mimopracovní“ víkendové čtení, mám v hlavě prázdno. A nechci pracovat. Na řadu pak přichází knihy, které jsem četla už stokrát a internetové stránky, na kterých se nečtou písmena, ale obrazy.
Jednoznačně nejmilejší čtení na sobotu je Blues pro bláznivou holku od Václava Hraběte. Václav zemřel v roce 1965 ve svých 24 letech. Když mi o 35 let později můj táta dal do ruky knihu, která po básníkovi zůstala, řekl: „Tohle se ti bude líbit.“ A měl pravdu. Dnes už je roztrhaná, špinavá a znám ji nazpaměť. Vracím se k ní přibližně jednou za rok. Ani táta už nežije. Zbyli jsme my dva – blues a já.
Pokud budete mít poezie všedního dne dost, v neděli si dejte Tracyho tygra od Williama Saroyana. Nestárnoucí klasiku mi na Žižkově půjčila spolužačka Terka, když mi bylo asi šestnáct (což je konec konců věk, kdy člověk nachází mnoho kultů, které ho už nikdy neopustí). Na tygrovi je krásné, že je láska. A že ho přečtete asi tak za čtyřicet minut na cestě ze Spojovací na Anděl.
A protože je to tak krátká knížka, doporučuji si pak dokreslit náladu na internetu u stránky cabinporn.com. To je to čtení obrazů z prvního odstavce. Není tu nic jiného než chaty v tiché přírodě. A vy sedíte u internetu, koukáte na ty chatičky a říkáte si, že chcete taky. Tu stránku mám od Báry, kolegyně ze ZOOTu. A ta to určitě vůbec neví.
Abych přidala aspoň jeden blog, když už se mezi nimi pohybuji, doporučuji blog Ceranna http://ceranna.blogspot.cz/. Píše ho Anička, fotografka z Prahy. Je to blog o všem, co ji baví. Lesy, barvy, světlo, móda, návštěvy. Když si ho projedete, dýchne na vás klid – že si někdo na chvíli sedl a psal. A Anička umí hezky psát. To bude podle mě tím, že fotí. I když, nejlepší básně stejně píšou malíři. A tenhle blog jsem vyhrabala, protože Aničku znám.
A protože jsem trochu provalila věc, kterou mám na světě skoro nejraději – výtvarné umění – dám vám ještě jeden tip. Je to kniha s názvem Jak rozpoznat odpadkový koš. Napsal ji Václav Hájek. Útlá knížečka pojednává celkem zábavně o stereotypech ve vizuální kultuře. Pravděpodobně nebudete souhlasit se vším, co se v ní píše, a možná vás bude trochu rozčilovat, ale to já ráda. Krátké eseje na téma hlína, chodidla nebo moč ve vizuální kultuře mě vždycky donutí k zamyšlení. Aspoň trochu. Odpadkový koš jsem našla na procházce v knihkupectví.
Doufám v několik věcí:
1) Zase jsme spolu s Fashion MAP někoho dalšího přesvědčili, že holky od módy nejsou jen povrchní 😉
2) Všimli jste si, že své čtení propojuji s lidmi. To je důležité. Vzpomeňte si i vy na toho, kdo vám dal do ruky vaši oblíbenou knihu.
3) Hned si běžíte nějaký z mých tipů přečíst.
