img_1927.jpg

Dejte se na folklór- bude vás bavit!

Před City Folklore tady existovala již jedna značka… Charaktera..

„Začalo to malováním, léta jsem se podepisovala jako Sasanca a k tomu jsem přidávala přívlastek The City Folklore – městský folkór, ke kterému podle mě patří grafitti, streetart. Zároveň jsem měla Charakteru, jejíž název vzešel z toho, že jsem nepsala nebo nemalovala písmo, ale kreslila postavičky – v grafitti se označují jako charaktery. Nejprve jsem měla tendenci umění oddělovat od oblečení a pořád mezi nimi oscilovala, až jsem si v jistém okamžiku uvědomila, že je to úplně špatně, že je to můj životní styl, jedno patří ke druhému a že právě to je ten městský folklór. Tak jsem přebrandovala Charakteru na City Folklore, který objímá všechno, co dělám a lépe to vystihuje. Se změnou jména přišla změna sortimentu i materiálů a vyvíjí se to pořád, takže za dva roky to může být zase jinde než je to teď.

Nakousla jsi otázku materiálů. Jaké k výrobě používáš? Hledíš na původ, dopad na přírodu, recykluješ?

,,Ze začátku jsem hodně pracovala s recyklovaným materiálem. V něčem to bylo výborné, hodně pestré, tvůrčí a každá věc byla originál. Když už jsem se živila jenom takhle, bylo neúnosné všechno fotit, udržovat. Musela jsem to okousat a dát tomu formu. Dělat to způsobem, aby mě to živilo a zároveň se z toho nezbláznila. Pořád používám recykl v tvorbě docela hodně, ale takovým způsobem, kdy není na první pohled rozpoznatelný. Protože textilní recykl šel v konečném výrobku hodně cítit a ovlivňovalo to i klientelu. Začala jsem přehodnocovat, jak s tím materiálem pracovat jinak. Chtěla jsem, aby si tu věc lidi koupili, byli z ní nadšení a pak třeba až druhotně zjistili : „ty vole, to je z použitého materiálu!“. V současné době je recyklovaný materiál v mé tvorbě zastoupen asi z 30 %, ale je tam, což je podstatné. A díky tomu vznikají i limitky – třeba jen pět kusů. No a pak samozřejmě trička a ten textil. Něco kupuju přímo v textilkách, které vyrábí tady. Bohužel jsou materiály, které potřebuju používat a v Česku je nikdo nedělá. A když už jsem výrobce objevila, nešlo to dohromady s cenovou hladinou, kterou jsem nasadila. Vždycky mě zajímala střední klientela. Aby to nebyla móda pro holky, které mají prachy a koupí si cokoliv, jen proto, že to nemají ostatní.

Tím pádem není dost dobře možné dělat z biobavlny, která se dělá tady na Vysočině. Trička beru od českých výrobců. Všichni říkají, vyrábíme to tady a ve finále zjistíš, že se to stejně všechno šije v Bangladéši. Právě se ale chystám změnit dodavatele textilu na výrobce kde je 60 % z recyklovaných materiálů, to mi připadá jako schůdná cesta. Pak moc neřeším, jestli jsou to Čechy nebo jiná evropská země. Spíš uvažuji, že bych dělala takové edice, které by byly cenově výše a byly by jen z recyklovaných a eko materiálů.Takže ano, přistupuju k tomu zodpovědně, přemýšlím o tom a dělám to v rámci možností.“

Máš typické vzory, které se v tvých kolekcích objevují. Jsi známá tím, že spojuješ neslučitelné. Co tě inspiruje a jak se  vyvíjíš?

,,Co se týče folkloru, inspiraci čerpám ze všeho, co se mi líbí a v čem žiju. Z toho vychází všechno to malování, kreslení a grafitti. Druhá věc je, že miluju tradiční vzory z jakýchkoli slovanských i skandinávských koutů. U těch věcí, které tady visí je to vyloženě myšleno tak, že si koupíš tričko s ilustrací a k tomu mikinu, která je folklorní a budeš je nosit dohromady. Takže já miluju obě ty věci a stále nacházím možnosti jak je spojit a dostat do jednoho. Co se vývoje týče, kdysi jsem hodně malovala, byla jsem aktivní a do toho šila. Není ale udržitelné dělat obě věci na sto procent, takže jsem se přiklonila k oblečení. Je to svobodnější v tom, že cokoliv namaluješ, hodíš na textil se dostává k lidem, kteří se do galerií moc necpou. Přijde mi to jako taková laicizace umění a textilní výroba se pro mě vlastně stala nosičem výtvarna. Většina našich věcí vzniká v nízkém nákladu, proces musí být tvůrčí, musíš vzít materiál, osahat si ho, zjistit k čemu se hodí a strávit u toho čas. Pak vznikne jeden kousek a ten jde do světa. Oděvní tvorba se pro mě stala jakoby substitucí malování, které šlo hodně do pozadí.“

 

Najdeme tvé výtvory i jinde než tady v obchodě?

,,Určitě jsou nějaké věci k vidění u hlavní brány na Colours of Ostrava. Možná i někde mimo město. Nechodím ta místa kontrolovat. Streetartové věci vždycky vznikají s tím, že druhý den tam nemusí být. Vyfotíme se, necháme si to v hlavě a pak je fajn, když jdeš za dva roky kolem a zjistíš, že to tam pořád je.“

Tady v showroomu neprodáváš jen City Folklore… Je tady vidět i spousta doplňků, boty…

,,Mám tady boty od Novesty, foťáky Polaroid, šperky Acid design. A rozhodla jsem se, že na doplnění sortimentu přiberu lidi z regionu. Když narazím na něco, co se mi hodně líbí, tak si to sem vezmu, jinak nemám ráda takové ty přecpané krámy, pokud to není sekáč.“

Když jsme u toho, chodíš do sekáče?

,,No jasně! Jsem nemocná, ráda si tam nakupuju věci, hodně se chodím inspirovat na střihy. Baví mě originalita a hledání pokladů, spojuju tak profesní život s osobním.“

Objíždíte i různé prodejní akce. Podle čeho vybíráš, kde budete svou značku prezentovat ?

,,Urban Market v Bratislavě je srdeční záležitost, na Slovensku to mají nastavené trošku jinak, není tam taková konkurence, tvůrci více spolupracují a celkově je tam příjemnější atmosféra. Tady v Čechách zase můžu Fashion market. Jezdím tam už roky a je to spíše o setkáních, prodej je jen příjemný bonus. No a v Ostravě pořádáme WTF Market a Design zónu na festivalu Colours of Ostrava.

Jak se stalo, že City Folkore sídlí v jednom prostoru s CoKafe?

,,Projekt byl napsaný jen na City Folkore, ale s kluky jsem se potkala ve správnou dobu a díky tomu, že plocha je tu dostatečná, jsme mohli spojit naše projekty. Do budoucna tady chceme pořádat workshopy, učit dělat sítotisk v domácích podmínkách, nebýt jen prodejnou, ale multifunkčním prostorem.