Česká značka SO FAR představuje novou kolekci SELFMADE – limitovaný drop inspirovaný estetikou devadesátých let, který staví na čistých liniích, sebevědomé ženské siluetě a promyšlené práci s materiály. Při této příležitosti jsem vyzpovídala zakladatelku značky Mashu Lwp a mluvila s ní nejen o nové kolekci, ale i o budování nezávislé módní značky a současném postavení lokální módy.
Značka SO FAR je dlouhodobě definovaná minimalismem, nadčasovostí a inspirací devadesátkami. Jak se tato estetická identita postupně formovala?
Od samého začátku jsme cíleně tvořili oblečení, které nepodléhá času. Myšlenka fast fashion nám nikdy nebyla blízká. Chtěli jsme, aby si naše klientky mohly naše věci oblékat dlouhodobě, ne jen jednu sezónu. Postupně se tak formovala naše estetika: minimalistická, čistá, ale zároveň silná ve výrazu. Inspiraci nacházíme i v 90. letech, kdy móda nebyla přeplněná, ale měla jasný charakter. Naším cílem se stalo vytvořit určitý základ – nadčasový šatník, který stojí na jednoduchých, promyšlených kouscích, které dávají ženě prostor vyniknout.
Co vás na estetice 90. let inspiruje nejvíc? Je to spíš silueta, způsob stylingu, nebo třeba určitý přístup k módě?
Především duch té doby… určitá svoboda, kterou modelky na molech vyzařovaly i v těch zdánlivě nejjednodušších střizích. Oblečení zde není dekorací, ale stává se součástí osobnosti a pouze doplňuje toho, kdo ho nosí.
Jaký pocit by podle vás měla žena zažít, když si oblékne model od SO FAR?
Žena, která si oblékne SO FAR, by se měla cítit silnější, sebevědomější a víc sama sebou. Naše oblečení není o tom někoho měnit – je o tom podtrhnout osobnost. Mělo by jí dát pocit jistoty, narovnat ramena a dodat vnitřní klid i sílu jít si za svým.
Jak se podle vás dnes proměňuje vztah žen k minimalismu? Je to především estetická volba, nebo spíš určitý životní postoj?
Každá žena i její příběh jsou individuální. Pro někoho je minimalismus přirozeným odrazem rodiny nebo třeba stylu její maminky. Někdo k němu postupně dospěje a zjistí, že právě v něm se cítí sám sebou. A pro někoho je to jen trend, který přijde třeba se seriálem jako Love Story a zase odejde s dalším…
Produkce SO FAR probíhá v České republice. Jak náročné je dnes udržet lokální výrobu a zároveň pracovat s vysokými standardy kvality?
Upřímně, je to velmi náročné. Česká republika není úplně připravená na výrobu pro módní značky. Problém je, že dostupnost materiálů není stabilní – to, co koupíte dnes, už zítra nemusí být k dispozici a často to nelze doobjednat. To nám práci výrazně komplikuje. Velkou část materiálů proto nakupujeme v zahraničí, což ale znamená nutnost objednávat ve velkých objemech a držet sklad. Naše kolekce většinou nejsou striktně limitované, takže musíme mít skladem látky a všechny potřebné materiály, abychom mohli produkt ušít kdykoli. Takový přístup představuje složitější a finančně náročnější model fungování firmy.
Je to ale naše vědomá volba vyrábět právě tady a neustále posouvat lokální kvalitu, a já jsem pyšná, že jdeme takovou cestou. Díky tomu můžeme oblečení přizpůsobovat přímo klientkám. Nechceme, aby se klient přizpůsoboval oděvu, naopak tvoříme oděv kolem něj. V dnešní době je to méně obvyklý přístup – nejít cestou Číny, nebo Turecka, kde je výroba rychlá a levná, ale místo toho vytvářet věci, které jsou skutečně šité na míru. Naši klienti jsou pro nás výjimeční a takový přístup jim chceme nabídnout.
Myslíte si, že se v Česku postupně mění vztah zákaznic k lokálním módním značkám?
Upřímně si myslím, že zatím ne. Stále silněji nás zasahuje vlna fast fashion: lidé si mohou kupovat levné oblečení, často ho obměňovat, a i když není kvalitní, mají ho hodně. Bohužel jen malé množství lidí přemýšlí o etice výroby nebo o tom, že fast fashion produkuje obrovské množství kolekcí, které se nakonec vyhazují. Přitom člověk nepotřebuje deset kalhot, které špatně sedí, stačí dva páry, které sedí perfektně. Tomu ale rozumí spíš vědomější zákazníci, a proto je důležité o tom víc mluvit.
Zároveň si myslím, že problém některých „lokálních značek“ je v tom, že se tak pouze označují. Ve skutečnosti jde o produkty dovezené ze zahraničí, na které je jen přišitý label. Zákazníci pak mají pocit, že jsou klamáni, a že jde jen o snahu na nich vydělat. Mě osobně to mrzí. Nemám nic proti tomuto obchodnímu modelu, ale pak je fér se neoznačovat jako lokální značka, pokud samotná produkce v Česku neprobíhá.
Sledujete módní trendy, nebo se od nich spíše vědomě distancujete?
Máme přehled o všech módních trendech a sledujeme přehlídky. Spíš než samotné trendy ale vnímáme takového ducha doby – jak se proměňuje obraz současné ženy. Móda vždy byla odrazem toho, co se ve světě děje. Ignorujeme to? Ne. Tvoříme si vlastní cestu, inspirujeme se archivy a přetváříme je do současného obrazu ženy, aniž bychom ustupovali ze svých principů.
Jaký je váš vztah k fast fashion? Myslíte si, že má v dnešní době ještě své místo?
Upřímně řečeno, je pro mě čím dál těžší odpovídat na tuto otázku objektivně, protože stojím za lokální značkou. Z mého pohledu bych si samozřejmě přála, aby byl vliv fast fashion co nejvíce omezený, protože často jde o obrovské množství oblečení bez skutečné hodnoty. Na druhou stranu nelze popřít, že i fast fashion někdy přináší kvalitní produkty, které se ale cenově pohybují ve středním segmentu. Problém je ale jinde – jsme to my, zákazníci, kdo těmto značkám dává sílu.
Lidé do fast fashion investují své peníze, čímž umožňují těmto firmám růst, expandovat, investovat do marketingu, spoluprací a reklamy. A tím se trh postupně uzavírá menším lokálním značkám, které mají jinou hodnotu a přístup. Nechci říct, že mass market je zlo. Ve finále je to o rozhodnutí každého z nás, kde své peníze utratíme. Většina lidí ale volí množství a koupí více kusů za méně peněz. A tak si často budují celý šatník z fast fashion, aniž by dali prostor menším značkám, které mají příběh, za kterými stojí reální lidé, ne velké korporace.
Vaše nejnovější kolekce nese název SELFMADE. Samotný název evokuje silnou ženskou autonomii – je to pro vás osobní statement, nebo spíš obecnější reflexe současné ženy?
Dnes je doba silných žen, které si samy tvoří svůj život a především samy sebe. Ať už si žena zvolí kariéru nebo mateřství, v obou případech je to její vlastní cesta – je „selfmade“. Pro nás tento pojem znamená především budování vlastní identity bez omezení a hranic. Dnes je možné téměř vše a ženy mají sílu dosáhnout toho, co si přejí. To nás přirozeně inspiruje. Být sama sebou a vědět, kým jsem.
Kolekce je postavená na třech hlavních materiálech – eko-kůži, eko-semiši a úpletu. Proč jste se rozhodla pracovat právě s touto paletou materiálů?
Posouváme se na novou úroveň a tato kolekce je pro nás určitým experimentem. Dříve jsme s takto náročnými materiály ani s tímto typem komponentů nepracovali. Naším cílem je postupně vytvořit šatník kompletně ze SO FAR a doplnit chybějící části naší módní skládačky. Vznikly například bundy, které jsme samy chtěly nosit každý den. Podařilo se nám vytvořit výrazné, ale zároveň nadčasové kousky. Jde o velmi malý drop, každý model existuje jen v několika kusech, a právě exkluzivita a pocit jedinečnosti jsou přirozenou součástí této kolekce.
Máte nějaké oblíbené materiály, ke kterým se při tvorbě ráda vracíte?
Mám ráda všechny materiály, se kterými pracujeme. Zároveň se je ale neustále snažíme posouvat na vyšší úroveň kvality. Proto mě možná ještě víc láká pracovat s novými materiály, se kterými jsme zatím neměli příležitost tvořit.
Máte v této kolekci osobní favorit – model, který je vám nejbližší?
Asi bunda s výraznými rameny. Nic podobného jsme zatím nevytvořili ani neviděli v této podobě. Je to silný, designový a opravdu výjimečný kousek.
Budovat nezávislou módní značku dnes znamená být zároveň designérkou, manažerkou i podnikatelkou… Jak tuto rovnováhu zvládáte?
Máte pravdu – a k tomu seznamu bych přidala ještě roli účetní, customer care, investora, content creatora a mnoho dalšího. Lidé si často myslí, že je to jen kreativní a zábavná práce… takový „sen každé dívky“. Realita je ale úplně jiná. Je to práce 24/7, která začíná ještě před snídaní a končí ve chvíli, kdy už ležíte v posteli. Podnikání se věnuji už od svých sedmnácti let. Nebojím se přebírat odpovědnost a k práci i životu přistupuji s optimismem.
Práci mám upřímně ráda, baví mě řešit problémy, vnímám to trochu jako hru nebo výzvu. Snažím se minimalizovat stres a jednoduše dělat to, co je potřeba, aby firma fungovala. A zároveň stále hledám rovnováhu mezi prací a osobním životem. Naštěstí jsme na to v SO FAR dvě. Moje kolegyně a zároveň blízká kamarádka Daria má na starosti kreativní směr značky, zatímco já vedu brand jako celek. Kolekci vymýšlíme společně. Poté se Daria věnuje její vizuální podobě, dává jí formu a smysl, zatímco já se zaměřuji na produkci a samotnou fyzickou realizaci produktu.
A na závěr – kdybyste měla jednou větou popsat, co pro vás znamená být „selfmade“, jak by zněla?
Pro mě SELFMADE znamená být sama sebou, volit si vlastní cestu, neslevovat ze svých nároků a jít si za svými sny.
