Móda prochází evolucí. Nebo snad revolucí? Ať už to nazveme jakkoliv, jedno je jisté: čím dál více návrhářů, značek i spotřebitelů hledá alternativní a šetrnější cesty, jak tvořit a nosit oblečení. Planeta už totiž dosavadní status quo dlouho nevydrží. Co tedy budeme nosit?
Módní průmysl je druhým největším znečišťovatelem na světě – hned po ropném sektoru. Podle některých odhadů je zodpovědný za 10 % celosvětových emisí skleníkových plynů. Znečišťuje vodu, uvolňuje mikroplasty, spotřebovává obrovské množství energie i chemikálií, a k tomu přidává i lidské a zvířecí utrpení. Dětská práce, toxické pracovní podmínky v továrnách, neetické zacházení se zaměstnanci, mizerné mzdy – a zvířata, která jsou zabíjena ve jménu kůže, kožešin či jiných „luxusních“ materiálů. To je realita módy. Ale existuje i jiná cesta. A začíná právě u materiálů.
Co je to udržitelný materiál?
Abychom mohli mluvit o skutečné udržitelnosti, musí materiály splňovat několik kritérií:
- Nevznikají na úkor života zvířat.
- Výroba je etická a bezpečná pro zaměstnance – bez vykořisťování, bez otrocké práce.
- Jsou vyrobeny z obnovitelných, recyklovaných nebo biologicky rozložitelných surovin.
- Mají minimální ekologickou stopu – co se týče spotřeby vody, energie a chemikálií.
Důraz na udržitelnost roste – a vedle malých značek si to začínají uvědomovat i giganti. Ve Francii se například schvalují zákony, které mají zpomalit ultra fast fashion: značkám jako Shein či Temu hrozí vyšší cla, zákaz reklamy na sociálních sítích a přísnější regulace. I legislativa tedy pomalu dohání etiku.
Materiály budoucnosti: z ovoce, mořských řas i hub
Textilní inovace dnes sahají dál než jen k biobavlně nebo lnu. Vědci, technologové a návrháři spolupracují na vývoji nových materiálů, které jsou nejen šetrné k planetě, ale často i krásné, odolné a futuristické.
Myceliová kůže – módní zázrak z hub
Mycelium je vegetativní část houby složená z husté sítě jemných bílých vláken zvaných hyfy. V přírodě slouží jako podhoubí – propojuje stromy, komunikuje s půdou a vytváří živou infrastrukturu lesa. A právě tato vlákna jsou základem pro výrobu tzv. myceliové kůže, plnohodnotné náhrady té živočišné.
Výroba probíhá v kontrolovaných podmínkách, často v laboratořích. Mycelium se pěstuje na organickém odpadu – třeba na pilinách nebo zbytcích kukuřice – a během několika týdnů vyroste v kompaktní hmotu. Ta se následně zpracuje (nechemicky!) do podoby pružného, pevného materiálu, který se na pohled i omak nápadně podobá tradiční kůži.
Jeho obrovskou výhodou je rychlá obnovitelnost, nízká ekologická stopa a fakt, že se po dosloužení může kompletně rozložit. Do vývoje myceliové kůže investují značky jako Stella McCartney, Hermes, Adidas nebo Chanel, a také celebrity jako Natalie Portman.
Pavoučí hedvábí – síla přírody v laboratorní podobě
Biotechnologické společnosti jako Bolt Threads se snaží syntetizovat pavoučí hedvábí – jeden z nejpevnějších přírodních materiálů vůbec. Reálně by pavučina dokázala zastavit kulku, pokud by byla dostatečně tlustá.
A protože chov pavouků v obřích množstvích není zrovna praktický (ani etický) a mě jako arachnofobika tato představa naprosto děsí, výzkumníci geneticky upravili kvasinky, které v laboratorních podmínkách vytvářejí protein identický s tím, který pavouci produkují. Výsledkem je vláknitý, lehký a extrémně pevný materiál, který má potenciál nahradit hedvábí nebo dokonce nylon.
Oblečení z ovoce, kaktusů i mořských řas
- Piñatex je materiál z vláken ananasových listů – pevný, lehký a veganský.
- Orange Fiber vzniká z odpadu při zpracování pomerančů – z dužiny a slupek se vytváří jemné hedvábí.
- SeaCell se vyrábí z mořských řas, které jsou bohaté na minerály a prý mají i blahodárné účinky na pokožku.
- Desserto je kůže z kaktusů – voděodolná, prodyšná a zcela cruelty-free.
Nedávno u nás vyšel rozhovor s módním návrhářem Jiřím Kalfařem, jedním z průkopníků české udržitelné módy a sám pravidelně pracuje například s kůží z oliv nebo hub. Jak podle něj budoucnost těchto materiálů vypadá? A jak práce s nimi vypadá v reálném provozu?
FM: Jak v praxi funguje práce s kůží z oliv?
JK: Ono se to vlastně nijak zvlášť moc neliší od jiného materiálu, naopak, práce s ním je jednodušší než třeba se sametem či šifonem. Je to pevný materiál, nemusí a neměl by se žehlit – to je možná jediný rozdíl. Je pravda, že ze začátku jsme na něj ve studiu koukali s respektem, ale po pár šmiknutích a projetí strojem jsme přišli na to, že to není vůbec problémový materiál.
Je těžké najít dodavatele?
Teď už ne. Tím, že je to specifický materiál – řekl bych i sezónní a ne tak rozšířený – je těžké najít větší metráž, nerozstříhaný na metry. Ale tím, že se spoustou dodavatelů spolupracujeme dlouhodobě, většinou máme informace o naskladnění předem, tak abychom mohli materiál získat. Pravda, není to „dnes zaplatíš, zítra dostaneš“. Někdy je to taková hra trpělivosti, ale s tím se počítá.
Vlastně první rostlinnou kůži, tehdy houbovou, jsem použil na svou první přehlídku v Londýně. Ten materiál byl úplně nový, taková ještě test phase, a my možná byli jedni z prvních, co z něj udělali garment. Tenkrát vypadal úplně jinak a fakt byl jako houba (smích). Já z něj udělal korzet, a ten se mi před přehlídkou rozpadl. Ale vše zlé… Naštěstí jsme s sebou měli korálky a ručně jsme to dovyšili. I když jsem všechny ostatní kousky daroval charitě během takového sample sale pop-upu a jinak nemám nic, tenhle jediný kousek jsem si nechal.
Byl jsi tedy takovým průkopníkem alternativních materiálů u nás.
Myslel jsem na udržitelnost už při tvorbě první kolekce, kdy to ještě nebylo „všude omílané trendy slovo“. Tehdy, nějakých 12–13 let zpět, to skutečně bylo takové hledání a dotazování a větší punk. Organické bylo punk. Hodně mi pomohl Not Just A Label, který sezval 100 designérů z celého světa a zorganizoval báječný networking, kde každý věděl a znal něco jiného – ten pomohl tu a já zas tady. Co se týče materiálu, práce, ale i PR a tak podobně. Designéři ze všech kontinentů, každý úplně jiný. Do teď jsme s mnohými v kontaktu, a když je něco zajímavého, tak to sdílíme mezi sebou.
Jak práce s takovým materiálem vychází finančně?
Je to taková vyšší střední. Z těch metrážových materiálů je to ten dražší konec, ale levnější než ručně tkané či vyšívané materiály, se kterými také pracujeme.
A co plusy a naopak mínusy, jaká je výdrž materiálu?
Jelikož jde o přírodní materiál, je opravdu příjemný. Jak dlouho daný kousek vydrží ale není jen o materiálech, ale i o tom, jak jsou věci ušité. My se řídíme tím, že kousky tvoříme u nás ve studiu. Ale jsme jenom lidi, může se stát, že se oděv natrhne, nebo že se vám změní postava – v takovém případě kousek samozřejmě upravíme i x let po koupi a tak jeho výdrž může být i několik desítek let.
Jaké materiály ještě rád používáš? A v čem vidíš budoucnost?
Ananasovou kůži a v příští kolekci se objeví kaktus, mírové hedvábí, a to všechno doplňuji většinou kvalitním kašmírem či vlnou. V čem vidím budoucnost, je složitá otázka. Já myslím, že se všechno vyvíjí a roste, něco se vrací zpátky, udržitelnosti je někdy méně, někdy více. Lidé jsou přehlceni informacemi, navíc na trh vstoupily superlevné fast fashion shopy z Číny, které zase úplně mění situaci. A tak to s módou prostě je.
“There’s no excuse for animal abuse”
Slogan na bílém tričku, který Jiří vynesl na své přehlídce MBFW v Praze 2020 akcentující, že alternativní materiály už dávno nejsou sci-fi. Mnohé z nich se testují ve velkých kolekcích i na světových přehlídkových molech. A co je důležité – poptávka po nich roste. S každým dalším uvědomělým zákazníkem se zvyšuje šance, že se udržitelná móda stane normou, ne výjimkou. A jako je to se vším – revoluce nezačíná zákonem, ale malým rozhodnutím každého z nás. Tak co si dneska vlastně obleču? Houbu nebo ananas?
