Linda Minarčíková studuje ateliér designu oděvu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Poprvé jsem se s její tvorbou setkala na módní akci DOTEK, později i na přehlídce Vision25. Pro Fashion Map si povídáme o přístupu k módě, pilířích značky i udržitelnosti.
Ahoj Lindo – proč právě módní průmysl? Co pro tebe znamená a jaké emoce s ním máš spojené?
Emocionálně mám s módou spojené obrovské spektrum pocitů – od euforie při tvorbě až po frustraci z tlaků průmyslu, konzumu či neudržitelnosti. Někdy mám pocit, že mezi tím, co móda může být (prostorem pro vizi a lidskost) a tím, čím často je (zbožím pro rychlou spotřebu) vzniká propastný rozdíl. Balancovat mezi těmito póly je mentálně i eticky náročné.
Móda pro mě mimojiné znamená i komunitu. Ne nutně velkou nebo oficiální, ale takovou, která je založená na podobném citlivém vnímání světa. Když někdo chápe tvoje reference, všimne si detailu prošívání nebo vrstvení, když sdílíte stejný pohled na krásu, vzniká mezi vámi neviditelný most. A v neposlední řadě věřím, že móda může být stejně krutá, jako léčivá.
Jak bys někomu představila svou značku? Na jakých pilířích stojí?
Momentálně nefunguju jako značka v tradičním smyslu. Funguje to spíš tak, že můj druhý profil je portfoliem mé tvorby a spoluprací. Moje tvorba se vyvíjí spolu se mnou a odráží fázi života, ve které se právě nacházím. Avšak ať se věci okolo mě mění jakkoli, vždy se vracím k několika konstantám:
- Emocionalita – celý proces prochází filtrem emocí. Doufám, že z mých prací je cítit emoce, které podporuje vizuální výstup a spolupráce s lidmi, s nimiž ladím.
- Upřímnost – netvořím na efekt, nehledám „wow moment“. Hledám poctivost v procesu i výsledku. Jsem otevřená přiznat, že se stále učím a některé věci teprve objevuji.
- Intimita – chci, aby moje věci působily osobně. Ať už jde o styling, výběr látky nebo způsob prezentace, je to pro mě forma rozhovoru se sebou i s publikem.
Jak vnímáš vztah mezi krásou a funkčností? Musí jít vždy ruku v ruce?
Krása je pro mě velmi subjektivní pojem, každý ji prostě vnímá jinak. V mé tvorbě jsou estetika a funkčnost propojené přirozeně. Funkčnost pro mě není jen technická praktičnost, ale i schopnost oděvu dodat pocit síly nebo svobody. Je to spíš o rovnováze než o pravidle.
Jaký film, kniha nebo obraz tě naposledy kreativně zasáhl? Odkud vůbec čerpáš inspiraci?
Největší inspirací je pro mě emoce, často úplně obyčejný moment, rozhovor s někým blízkým nebo nálada, kterou ve mně zanechá určitý prostor. Vizuálně mě inspirují barvy a struktury, nejčastěji z přírody.
Pokud jde o umění, vždy je to o pocitu, ne nutně o formě či obsahu. Naposledy mě zasáhly dva filmy – Whisper of the Heart od Studia Ghibli a Ešte nie som, kým chcem byť. Oba v sobě mají citlivost, hledání vlastního hlasu a vnitřní pohyb, který se mnou rezonoval.
Sleduješ aktuální trendy, nebo se od nich spíš distancuješ?
Trendy sleduju a fascinuje mě, že se dají analyzovat a do určité míry předpovědět. Vnímám je jako zrcadlo společnosti. Zároveň se jimi ale nenechávám řídit – pokud je člověk k sobě pravdivý, trendy ho mohou ovlivnit v detailech, ale neměly by otřást jeho identitou.
Být pravdivý….Jak se do tvé tvorby propisuje udržitelnost a inkluze?
Věřím, že každý designér by měl o udržitelnosti přemýšlet. Pro mě začíná už výběrem materiálu, přesným plánováním spotřeby a úvahou nad využitelností navrženého kusu. Ideální je práce s deadstockem. Já pracuju hlavně s přírodními materiály a syntetiku používám jen tehdy, nemám-li jinou možnost. A i tehdy pečlivě vybírám. Ani upcyklace totiž není automaticky udržitelná, pokud při ní vzniká další odpad, který nelze využít.
Máš pocit, že se česká módní scéna vyvíjí? Co jí chybí a co na ní miluješ?
Pozitivně vnímám, že se dává více příležitostí mladým designérům – prostřednictvím publikací, soutěží a dalších formátů. Na druhou stranu mám pocit, že společnost často nerozezná skutečnou kvalitu od pouhé vizuálně atraktivní imitace. Proto je důležité o módě mluvit, ukazovat kontext a učit lidi vnímat kvalitu.
Jak vypadá tvůj kreativní proces?
Vyhovuje mi organizovaný chaos. Každý model vzniká jinak – někdy od rychlého náčrtu, jindy rovnou modelováním střihu. Materiál – já ráda pracuji s hedvábím a kašmírem – a barva jsou pro mě silným zdrojem inspirace a nositeli pocitu, který chci oděvem předat.
Kdyby sis musela vybrat: róby na červený koberec, nebo ready-to-wear?
Can I have both!? Přirozeně inklinuju k ready-to-wear, protože mě baví jeho propojení s realitou. Ale nenechala bych si vzít svou vášeň pro ruční práci a detaily, které mají větší prostor právě u rób.
Jak by tedy vypadala tvoje vysněná módní přehlídka?
Asi by záleželo na kolekci, ale důležité by pro mě bylo mít možnost ovlivnit celý mood – hudbu, světlo, styling i tempo přehlídky.
Tvé modely jsme mohli vidět například u Domi Alagii nebo Debory Kellovské – kdybys mohla obléknout kohokoli na světě, kdo by to byl?
Nemám konkrétní idol, ale vizuálně a osobnostně mě inspirují Zoë Kravitz, Lily-Rose Depp, Dua Lipa, Dakota Johnson a Jane Birkin.
O čem sníš ve spojení s módou?
Sním o tom, najít klid v tvorbě. Aby byla radostnou a plynulou součástí každého dne, ne tlakem. A abych mohla tvořit v komunitě lidí, se kterými si rozumíme, inspirujeme se a spolupracujeme.
To ti moc přeju – nám všem! A na závěr se zeptám, na co se můžeme těšit v tvojí tvorbě dál?
Momentálně je moje tvorba úzce propojená se školními projekty, takže vytvářím malé kolekce v rámci ateliéru. Ve volném čase se snažím dokončit mini produktovou sérii, kterou bych ráda brzy představila.
