„Víš, já nechápu, co na té módě jako vidíš. Dyť to je divné. Modelka v tom nemůže ani chodit, jiná nevidí před sebe, další má úplně holá prsa… to se jako bude nosit? Proč to ti lidi vymýšlejí? To už nemají nic rozumnějšího na práci…?“ Asi už jste se někdy s podobnou reakcí setkali. Proč to proboha ti lidi dělají? Co to má znamenat? To jsou otázky, které si kladou nejen ti, kteří módu pozorují obezřetně a z dálky ale často i ti, kteří se v ní pohybují jako doma. Má „abstrakce“ na poli módy své místo, nebo se jedná o slepou vývojovou větev? A vůbec, existuje něco jako nositelná a nenositelná móda?
To, jak vypadá takové nositelné oblečení, si nějak dokáže představit každý. Materiál, který je tak akorát poddajný, střih, který toho tak akorát zakrývá a nebrání pohybu, rozumná průsvitnost, konzervativní délky… prostě variace na jeansy, tričko, sukni nebo tak něco. V základu se všichni shodneme na tom, že oděv má především funkci ochrannou, a je jedno jestli proti chladu nebo proti zvědavým pohledům. Jenomže navrhovat trička, košile a pohodlné šaty není zase taková výzva. Chce to akorát cit pro výběr materiálu a technicky správné zpracování a svou vlastní kolekci mikin a legín může na trh uvést kdokoli, kdo chce a má jistý počáteční kapitál. Relativně jistý odbyt (trička potřebuje každý) umožňuje značce přežít dlouho, umožňuje také lokálnost a nakonec i jisté kreativní uplatnění při tvorbě obrázků, potisků a barevných kombinací.
Přirozeně, nejen základními kousky je člověk živ (i když mnozí si s nimi zcela vystačí). Móda je zábava, radost, kreativita, způsob, jak se vyjádřit… ale rozhodně je to víc, než tričko s obrázkem… a na rozdíl od triček s obrázkem to nemůže dělat každý. Pokud má navíc dojít ke komerčnímu úspěchu, je pohyb v tomto odvětví chůzí po laně, neustálým balancováním mezi požadavky zákazníků, mezi vlastním citem a vkusem a mezi trendy, které jsou diktovány zvnějšku. Návrháři malých značek ví, že pokud se netrefí do potřeb svých zákazníků, které jsou z části určovány nejen specifickými potřebami každého z nich, ale také tím, co se zrovna děje v módních magazínech a na světových molech, můžou to zabalit. A do toho, že klienti by rádi něco hezkého a trendy do práce nebo na večírek, ještě módní žurnalisté brblají, že to není dost kreativní, inovativní a vůbec. 🙂
Jak to teda udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá? Od toho tady jsou přece fashionweeky a podobné show. Kolekce, kterou vidíme na mole je jen esencí doby, je to kouzelná iluze, prchavé nic. Jednotlivosti jsou nastylované tak, aby vytvořili náladu a dojem, aby zaujaly a inspirovaly nás k budoucím nákupům, umožnily nám si je představit jinak, uvolnit vlastní kreativní sílu.
Odhalená ňadra modelek pod průsvitnou pavučinkou nám dávají prostor k tomu si představovat sebe samotné a budí v nás touhu po průsvitnosti – nikdo však nečeká, že vyrazíme ven bez podprsenek jako ty štíhlé náctileté krásky. Rádi si však pak u návrháře koupíme něco s průsvitnými rukávy… a nebo si pod nebo na přehlídkový model vezmeme něco dalšího. Vzhledem k tomu, že přehlídkové modely se šijí v malých velikostech a následně jdou z focení na focení, předem se počítá s tím, že k zákazníkovi se dostanou v trochu jiné podobě. Každý si vybere, co jeho jest. Stylisti, redaktoři a fotografové to extravagantní a neobvykle krásné, zákaznice z řad „běžných smrtelníků“ to co je krásné více prakticky. Ideální stav.
Žádný učený však z nebe nespadl a než se návrhář vypracuje, aby dokázal zručně balancovat nad propastí neúspěchu, je třeba trénovat. Často se píše o tom, že čeští studenti a návrháři jsou v porovnání se zahraničními technicky zdatní, a i když mnozí nad hodinami figurální kresby asi nechápavě kroutí hlavou, právě technické a praktické znalosti jsou v dnešní době skvělou konkurenční výhodou. Znalost historie, materiálů, porozumění střihové konstrukci … to vše je možné se naučit z knih, no přiznejme si, že „škola hrou“ je mnohonásobně zajímavější.
Jak trénovat zároveň kreativitu, myšlení i technické dovednosti? Co třeba tím, že tématem semestrální práce bude láska, odraz slunce v kaluži, rodinná historie? Zadání, která nejsou snadno uchopitelná představují výzvu, a záleží na potenciálu studenta a zejména na kvalitě a schopnostech pedagoga, jestli bude výsledek uměleckým dílem, nebo zoufalým pokusem na pomezí bezcenného kusu zničeného materiálu a laciného kýče.
Pokud známe zadání, pak je snadné odhalit tvůrčí potenciál mladého tvůrce a rozhodnout se, jestli je právě on to, do čeho má nebo nemá smysl investovat.
Zkusme se proto na „nenositelnou“ módu dívat s nadhledem a se stejným porozuměním, jako na tradiční umělecká díla. Hranice mezi „galerijním“ a užitým uměním je propustná oběma směry a nutno říct, že minimálně pro mě je právě to tím, co mě na oděvní tvorbě nepřestává fascinovat.
Užijte si klauzury a artsemestr, který bude trvat až do 16.6. 😉
