Jsou to tři roky, co tento svět navždy opustila Vivienne Westwood, módní návrhářka, aktivistka, vizionářka, filantropka a někdo kdo módní svět ovlivnil už navždy. Móda a rebelie. Dvě slova, která pro ni byla odjakživa synonymem. Od butiku na King’s Road až po nejslavnější přehlídková mola světa. Jak se ale zrodil fenomén, který dokázal spojit chaos punku s noblesou vysoké krejčoviny?
Královna punku na King’s Road
V roce 1971 Vivienne Westwood s Malcolmem McLarenem, tehdejším manažerem Sex Pistols, otevřeli svůj první butik na adrese 430 King’s Road v Chelsea. Let it Rock, jak se obchod jmenoval, se stal tehdejším útočištěm pro undergroundovou punkovou kulturu. Název butiku se měnil podle jejich aktuální kolekce – od provokativního křiklavě růžového nápisu SEX s tričky zdobenými šokujícími slogany až po název Seditionaries, kde se střetávaly bondage prvky a punková estetika.
„Během této doby jsem o sobě nepřemýšlela jako o módní návrhářce. Používala jsem módu k vyjádření své vzpoury.“
V roce 1980 se obchod naposledy přejmenoval na World’s End. Obchod zachycuje hravost, fantazii, smysl pro detail i nekonvenčnost stejně jako ona sama. A můžeme jej navštívit dodnes.
Ikonické kolekce
- Pirate (Podzim/Zima 1981): První oficiální přehlídka Vivienne a Malcolma byla hymnou svobody a dobrodružství. S volnými střihy, asymetrickými detaily a sytými barvami inspirovanými historií vytvořila novou vizi, která oslavovala odvahu a nekonvenčnost.
- Mini-Crini (Jaro/Léto 1985): V Mini-Crini spojila viktoriánské krinolíny s moderními minišaty, čímž vytvořila odvážný symbol ženskosti. Tato kolekce se stala ódou na kontrasty – tradice versus budoucnost, romantika versus rebelie.
- Harris Tweed (Podzim/Zima 1987): Korzet, který byl kdysi skrytý pod vrstvami oděvu, povýšila na umělecký prvek. Kolekce zdůraznila návrhářčinu schopnost proměnit klasiku do znění moderní doby. Zajímavostí je, že logo samotné značky Harris Tweed inspirovalo Vivienne k vytvoření jejího ikonického loga Orbu.
- Portrait (Podzim/Zima 1990): Natiskla obraz Françoise Bouchera na saténový korzet, čímž proměnila spodní prádlo v nositelné umění. Tímto způsobem stírala hranici mezi módou a malířstvím a zpochybňovala konvenční hranice odívání.
- Anglomania (Podzim/Zima 1993): Kolekce, která oslavovala britskou tradici, se stala legendou. Odvážné platformy a tartanové vzory, které na přehlídkovém mole předvedly tváře jako Linda Evangelista, Naomi Campbell a Kate Moss, ach ten zlatý věk módy.
„Máme na výběr: buď se staneme kultivovanou bytostí, a tím pádem pomůžeme zachránit planetu, nebo zůstaneme jen konzumenty a zničíme sami sebe.“ (Zdroj: Manifest Active Resistance to Propaganda, 2009)
Ikonické momenty na přehlídkách i mimo ně
Vivienne byla známá tím, že její přehlídky byly více než módními událostmi – byly to protesty a vpodstatě i takové portály do jiného světa, do toho, který je plný hravosti, jakési až dětské fantazie, splněného snu, rebélie – vstup do samotné říše snů.
Je nutné opět zmínit incident Naomi Campbell, která na přehlídce Anglomania (1993) spadla na obřích platformách, což se zapsalo do historie jako symbol odvahy, protože se i tak zvedla a šla dál a taky humoru, proč? Sama to s humorem brala.
LOVE IS BLIND. Spring-Summer 1997 show „Vive La Bagatelle“: Kdy na závěru přehlídky byla na molo vyslána modelka ve svatebních šatech, se zakrytýma očima a zavázanýma rukama. Zavázané oči a svázané ruce jsou silnou metaforou pro postavení ženy v tradičním patriarchálním uspořádání manželství. Westwood tím poukazuje na to, že nevěsta je často vedena k oltáři jako „pasivní objekt“, který nemá kontrolu nad svým směrem (nevidí) ani možnost jednat (má svázané ruce). Je to kritika romantických mýtů, které ženám namlouvají, že manželství je jejich jediným cílem, přičemž je ve skutečnosti může zbavit svobody.
Kate Moss v roce 1994 předvedla kolekci bez topu, s mikro-minisukní a zmrzlinou v ruce, což dokonale vystihovalo drzý přístup Vivienne.
Sarah Jessica Parker pak zazářila v jejích ikonických šatech ve filmu Sex ve městě (2008), což přeneslo návrhářčin odkaz definitivně do popkultury.
„V životě neexistuje nic jiného než umění a kultura. Je to to jediné, na čem záleží. Zbytek je jen přežívání.“ (Zdroj: Rozhovor pro časopis Interview, 2012)
Život pro módu a planetu
Vivienne více než návrhářkou, byla vizionářkou a aktivistkou, která využívala módu k tomu, aby upozornila na problémy naší planety. Svou filozofií „Buy Less, Choose Well, Make It Last“ vybízela ke změně přístupu k nakupování a produkci módy.
Dokonce i v roce 2009 vydala manifest „Active Resistance to Propaganda“. Tvrdila v něm, že dnešní kultura je příliš povrchní a že nakupování brání lidem v hlubokém myšlení. „Lidé dnes ani nevědí, co kultura znamená. Není to jen jít jednou za rok do opery. Je to způsob myšlení, intelektuální postoj proti hlouposti.“
„Vždycky jsem byla sabotér. To je moje práce. Zpochybňovat systém zevnitř.“ (Zdroj: Dokumentární film Westwood: Punk, Icon, Activist, 2018)
Móda jako manifest?
Celá její kariéra je definována odvahou experimentovat, překračovat hranice a používat módu jako nástroj politického a sociálního vyjádření. Ať už šlo o punkovou revoluci 70. let nebo reinterpretaci historických střihů v letech osmdesátých, Vivienne nikdy neustoupila od své vize: móda je více než jen oblečení, je to jazyk změny.
Navždy změnila svět módy. Její návrhy, odvážné myšlenky a nekonvenční přístup k životu zůstávají inspirací pro generace návrhářů, umělců i aktivistů. Jak jednou prohlásila:
„Móda má moc změnit svět – nejen to, jak vypadáme, ale i to, jak přemýšlíme.“ A právě to dělala celý svůj život.
