Další sloupek od Leny Knappové, módní fotografky a art direktorky, která má k realitě módního světa stejně blízko jako k jeho ideálům. Píše o tom, o čem se v zákulisí často mlčí: o odvaze, integritě, vizualitě a upřímnosti. Bez filtru. Protože přesně tak se podle nás dnes tvoří kultura, která má smysl. Dnes o její chystané výstavě, která otevírá už 16. dubna v Brně.
Po dlhej dobe..dajme si catch-up:
Hlavne môj Instagram je momentálne už presýtený výstavou, čo je prirodzené — otvárame ju už vo štvrtok 16.4. 2026 v Moravskej galérii v Brne.
Práve ona je jedným z dôvodov, prečo bola moja séria článkov pre Fashion Map na chvíľu prerušená. Nie preto, že by nebolo o čom písať, ale preto, že niektoré veci potrebujú čas a odstup, aby sa dali pomenovať presnejšie a osobnejšie. Zároveň je pomerne náročné pripravovať niečo takéto veľké. Všetkých vás inak touto cestou pozývam.
I’ll do my own lashes je pre mňa projekt, ktorý si vyžiadal viac sústredenia než komentára. Napriek tomu má zmysel sa k nemu ešte raz vrátiť a stručne načrtnúť, z čoho vychádza, nakoľko články, ktoré sem raz za čas píšem, sú veľmi intuitívne a pocitové. Idem vám teda načrtnúť tému, ktorú riešim — tentoraz nie sprostredkovane, ale priamo “z môjho pera”, predsa len je to to jediné, na čo posledné mesiace myslím.
Výstava pre mňa nevznikla ako pevne daný koncept, ale ako postupne sa vracajúca situácia, ktorú som opakovane zažívala v zákulisí módnych prehliadok. Táto veta tam zaznieva často — ako rýchla, takmer nenápadná reakcia v momente, keď sa okolo modelky sústredí tím ľudí tesne pred vstupom na mólo. Postupne som ju však začala vnímať inak: nie len ako praktickú poznámku, ale ako presnú metaforu.
I’ll do my own lashes pre mňa nehovorí len o konkrétnom geste, ale o potrebe zachovať si kontrolu nad vlastným telom a priestorom v situácii, ktorá je inak plne riadená zvonku. Zákulisie módy funguje ako veľmi efektívny, kolektívny mechanizmus — všetko má svoj čas, svoju úlohu, svoju funkciu. V tomto systéme sa človek ľahko stáva súčasťou procesu viac než jeho aktívnym aktérom. Práve preto ma zaujímajú momenty, kedy sa tento tok na sekundu naruší.
Táto veta je jedným z nich. Nie je to vzdor ani konflikt, skôr veľmi presné a pokojné nastavenie hranice.
O to silnejšie pôsobí, že sa odohráva v extrémnej blízkosti oka — teda na mieste, ktoré je fyzicky aj symbolicky jedným z najcitlivejších bodov tela.
Rovnakú logiku má pre mňa aj spôsob, akým pracujem. Fotografujem sama, bez asistencie, čo mi umožňuje byť maximálne prítomná a reagovať intuitívne. Nie je to otázka kontroly v zmysle perfekcionizmu, ale skôr dôvery vo vlastný úsudok a cit pre moment. I’ll do my own lashes tak vnímam aj ako paralelu k vlastnému prístupu — ako rozhodnutie zostať čo najbližšie k tomu, čo vidím a prežívam, bez zbytočných vrstiev medzi mnou a situáciou.
Vo výstave nejde o konkrétne prehliadky, značky ani identifikovateľné postavy. Zaujíma ma samotná podstata backstage — fyzickosť, dotyky, rytmus práce, napätie, ale aj únava a sústredenie. Telo tu funguje ako miesto, kde sa stretáva kontrola s krehkosťou, výkon s intimitou. Preto sa v mojich fotografiách často objavujú fragmenty — ruky, koža, gestá — ktoré nesú význam aj bez potreby širšieho kontextu.
I’ll do my own lashes je pre mňa v konečnom dôsledku spôsob, ako pomenovať drobné, ale dôležité momenty autonómie v prostredí, ktoré je inak založené na kolektívnej kontrole. Nie ako veľké gesto, ale ako tichý, presný spôsob, ako si zachovať vlastný priestor.
Po tejto výstave si zároveň dám krátku pauzu od módnej fotografie ako mojej hlavnej témy. Potrebujem od nej odstup, aby som ju vedela na istý čas opustiť a neskôr sa k nej vrátiť s väčšou jasnosťou, novou perspektívou a menšou mierou automatizmu.
Though of the day:
Konzistentnosť je jedna z najťažších vecí na svete, no zároveň prináša jeden z najsilnejších a najuspokojivejších pocitov (aspoň pre mňa).
Po dlouhé době… pojďme si dát catch-up:
Můj Instagram je teď už přirozeně zahlcený výstavou — otevíráme ji totiž už ve čtvrtek 16. 4. 2026 v Moravské galerii v Brně.
Právě ona je jedním z důvodů, proč byla moje série článků pro Fashion Map na chvíli přerušená. Ne proto, že by nebylo o čem psát, ale protože některé věci potřebují čas a odstup, aby se daly pojmenovat přesněji a osobněji. Zároveň je poměrně náročné připravovat něco takhle velkého. Mimochodem vás všechny touto cestou zvu.
I’ll do my own lashes je pro mě projekt, který si vyžádal víc soustředění než komentáře. Přesto má smysl se k němu ještě jednou vrátit a stručně načrtnout, z čeho vychází — i proto, že články, které sem čas od času píšu, jsou velmi intuitivní a pocitové. Načtrtnu vám tedy téma, kterým se teď zabývám — tentokrát ne zprostředkovaně, ale přímo „z mého pera“. Je to přece jen to jediné, na co poslední měsíce myslím.
Výstava pro mě nevznikla jako pevně daný koncept, ale jako situace, která se ke mně postupně vracela a kterou jsem opakovaně zažívala v zákulisí módních přehlídek. Tato věta tam zaznívá často — jako rychlá, téměř nenápadná reakce ve chvíli, kdy se kolem modelky soustředí tým lidí těsně před vstupem na molo. Postupně jsem ji ale začala vnímat jinak: ne jen jako praktickou poznámku, ale jako přesnou metaforu.
I’ll do my own lashes pro mě neznamená jen konkrétní gesto, ale potřebu zachovat si kontrolu nad vlastním tělem a prostorem v situaci, která je jinak plně řízená zvenčí. Zákulisí módy funguje jako velmi efektivní kolektivní mechanismus — všechno má svůj čas, svou roli i svou funkci. V tomto systému se člověk snadno stává součástí procesu spíš než jeho aktivním aktérem. Právě proto mě zajímají momenty, kdy se tento tok na vteřinu naruší.
Tato věta je jedním z nich. Nejde o vzdor ani konflikt, spíš o velmi přesné a klidné nastavení hranice.
O to silněji působí, že se odehrává v extrémní blízkosti oka — tedy na místě, které je fyzicky i symbolicky jedním z nejcitlivějších bodů těla.
Stejnou logiku má pro mě i způsob, jakým pracuji. Fotografuji sama, bez asistence, což mi umožňuje být maximálně přítomná a reagovat intuitivně. Není to otázka kontroly ve smyslu perfekcionismu, ale spíš důvěry ve vlastní úsudek a cit pro moment. I’ll do my own lashes tak vnímám i jako paralelu ke svému přístupu — jako rozhodnutí zůstat co nejblíž tomu, co vidím a prožívám, bez zbytečných vrstev mezi mnou a situací.
Ve výstavě nejde o konkrétní přehlídky, značky ani identifikovatelné postavy. Zajímá mě samotná podstata backstage — fyzičnost, doteky, rytmus práce, napětí, ale i únava a soustředění. Tělo tu funguje jako místo, kde se potkává kontrola s křehkostí, výkon s intimitou. Proto se v mých fotografiích často objevují fragmenty — ruce, kůže, gesta — které nesou význam i bez širšího kontextu.
I’ll do my own lashes je pro mě ve výsledku způsob, jak pojmenovat drobné, ale důležité momenty autonomie v prostředí, které je jinak založené na kolektivní kontrole. Ne jako velké gesto, ale jako tichý a přesný způsob, jak si zachovat vlastní prostor.
Po této výstavě si zároveň dám krátkou pauzu od módní fotografie jako své hlavní oblasti. Potřebuji od ní odstup, abych ji mohla na čas opustit a později se k ní vrátit s větší jasností, novou perspektivou a menší mírou automatismu.
