Fashion Summit v Kodani je pořádán vždy jednou za dva roky a sjíždí se na něm samé třešničky na dortu udržitelné módy. Letos nechyběly třeba Helena Helmersson, ředitelka udržitelnosti (jak zváště zní překlad spojení Head of Sustainability) v H&M, nebo Marie-Claire Daveu zastávající tutéž pozici ve francouzské skupině Kering, která jistě vlastní některé z vašich oblíbených značek, jako například Saint Laurent, Gucci, Alexander McQueen, Bottega Veneta nebo Puma. Další řečníci byli z řad médií, nezávislých agentur, neziskových organizací a veletrhů.
Největší hvězdou, snad je to síla zvyku z červených koberců a večírků, byla Livia Firth. Filmová producentka a režisérka italského původu je dnes známá spíše s jinými nálepkami: žena slavného herce Colina Firtha (jistě znáte právníka Darcyho z Bridget Jones nebo film Královská řeč) a ikona udržitelné módy. Od pádu Rhana Plaza také ještě výraznější bojovnice za práva švadlen, které šijí naše oblečení. V minulém článku jsme vás již zvali ke shlédnutí krátkého videa Handprint, na jehož vzniku se podílela, a dnes se podělíme o její velmi osobitý příspěvek Kodaňskému Fashion Summitu.
Livia Firth se na pódium objevila hned dvakrát. V první části dne měla vlastní prezentaci a v odpoledním programu se účastnila skupinové diskuze o bezpečnosti práve v Bangladéši. Měla na sobě sako, kalhoty a balerínky (žádné podpatky!). Sako si v prvních několika minutách oblékla #insideout. Byl Fashion Revolution Day a ona sama je jednou z členek zakládajícího týmu. Poté připomněla, že móda je ‚2,5 trillion dollar business‘. Ve světle tohoto čísla se zdá až nemyslitelné, jak moc se šetří na těch, kteří oblečení vyrábí a na jejichž práci je tato mašina na peníze postavena.
Ze záznamu k nám o Rhana Plaza promluvila i Nazma Aktar, vedoucí odborů United Garments Workers Federation. Sama začala pracovat jako švadlena již ve věku jedenácti let, v šestnácti začala bojovat za práva dělníků a dnes vede odbory. O katastrofě jménem Rhana Plaza mluví rozhodně: „To nebyla nehoda, to byla vražda.“ a dodává „Dosáhli jsme zvýšení platů, ale s nimi přišel i mnohem větší tlak ze strany zaměstnavatelů. Dřív jsme museli ušít 100 kusů denně, teď je to 150. Využívání levné pracovní síly zabíjí dělníky.“ Ačkoliv video z konference jsme na internetu nenašli, s Nazmou se můžete seznámit i v tomto dokumentu.
„Západní svět, jehož jsme dnes již součástí, si nespojuje každodenní produkty s lidmi, kteří je vyrobili. Móda nikdy není levná. Někde za ní někdo platí, ačkoliv to zrovna nejsme my. Často se mluví o demokratické módě. To, co si dřív mohli dovolit jen bohatí je dnes dostupné všem. Já bych současný stav nazvala spíše barbarskou módou.“
„Jestli je možné vůbec možné ospravedlnit smrt tisíce lidí, pak je to skrze zaručení bezpečnosti dělníkům, zajistit, že se Rhana Plaza již nikdy nebude opakovat. Udělat revoluci módního průmyslu.“
„Levná móda dělá chudáky z nás všech. Jediný, kdo bohatne jsou módní značky.“ Livia Firth
Kodaňský Fashion Summit nepřinesl žádné zásadní poznatky, ale jak předesílal: zajistil setkání největších jmen ze sustainable fashion. Jejich vystoupení prokázaly to, co už jsme věděli všichni dávno: Vedoucí oddělení dlouhodobého rozvoje ve velkých korporacích, ať už se jedná o H&M nebo Kering, používají vágní vyjádření co se týče jejich cílů a superlativa, pokud se jedná o jejich úžasné produkty a neuvěřitelný pokrok, který již udělali.
Lidé z nezávislých organizací a novináři často vědí o tématu víc než korporátní zaměstnanci. Mají velký zápal a mluví od srdce. Když posadíte kolem jednoho stolu zástupce korporací, které prodávají sukni za 150 Kč a nadšenou bojovnici za etickou módu, zástupce korporací nebude mít co dodat. Za 150 Kč za sukni se nedají zajistit dělníkům v Bangladéši důstojně pracovní podmínky ani zaručit bezpečnost budovy, ve které pracují.