Z dálky bylo jasné, že návštěvnost je vyšší, než jsme u podobných akcí zvyklí. Dlouhé fronty na veřejné záchodky a špalír lidí putující kolem stánků v mírném tempu, které dovolí si zboží zběžně prohlédnout, ne však se zastavit. Rodiny s dětmi, všechny věkové kategorie a typy lidí. Na pódiu kapely známé i méně proslulé. Z vcelku omezené akce, na které se sešla vždy podobná skupina lidí, z příjemného undergroundu je zrazu mainstream současné Prahy.
Pár let zpátky byla atmosféra jiná. Módní kousky prodávali výhradně výrobci, člověk měl čas pobavit se o jejich práci, vzniku produktů a vůbec tak nějak o všem. Přístup byl osobní, často si vystavovatelé zákazníky pamatovali a těšili se na jejich další návštěvu. Prodej byl vlastně jen příjemným bonusem celého procesu. Přes víkend to ale bylo jinak. Častěji se potkáváme s lidmi, kteří neprodávají své zboží, přibývá podobného zboží a kvantita někdy převyšuje kvalitu. Na druhou stranu jsou markety skvělým mezistupněm pro „normální“ lidi, které móda zajímá, ale návrháři a designéři pro ně stále nesou punc nedostupnosti. Alternativa, která nabízí nakupování s čistým svědomím a příjemnou kulturou.
I když nabídku tak nějak známe, nacházíme i v davu zajímavé prezentace. Příjemně překvapila Karin Říhová s projektem Shoedaism. Podle svých slov se spíše rozkoukávala a prováděla menší průzkum, zjišťovala, jaký typ lidí bude o extravagantní obuv jevit zájem. Místo sdílela s Adélou Doušovou, která zaujala svou kolekcí potahovaných porcelánových šperků.
Mladé brandy s etickým přístupem zastupovala například značka Promise, pod kterou si můžete představit limitované edice, triček i doplňků z přírodních materiálů a protože příroda je pro tvůrce největší inspirací, přispívají z každé prodané věci na výsadbu stromů. Podobný koncept najdete u zlínských Modest Apparel, jež mají jako prioritu podporu ekologické a české výroby. Jejich designy jsou jednoduché a jako lifestylová značka jsou příslibem lokální scény.
Z Dyzajn Market Festivalu odcházíme se smíšenými pocity. Spojení akce s hudebním programem, velkým dětským koutkem a všudypřítomný pach přepáleného oleje z festivalových stánků budí rozpačité dojmy. Spousta usměvavých a příjemně naladěných lidí, volně pobíhající psi a spokojené děti na prolézačkách naopak napovídají, že organizace proběhla úspěšně a akce se všeobecně líbila.
Jsme zvědaví kam DyzajnMarket spěje… Byla letní edice výjimkou nebo se s každou další akcí bude zájem i kapacita navyšovat? Kde je hranice mezi fajn událostí a velkou neosobní akcí? Nebo hranice mezi kvantitou a kvalitou? Budeme ve jménu šíření povědomí o lokální výrobě snižovat kritéria a hledat kompromisy? Kde končí odpovědnost za formování trhu a začína úspěch v podobě čísel, návštěvnosti nebo počtu lajků?
