Pokud trávíte vánoce doma nebo navštěvováním babiček a tet, pravděpodobně můžete celou obrazovou část považovat za úplně zbytečnou. Pletení se jako všechny ruční práce nejlépe učí přímou nápodobou a věříme, že každá žena, která kdy něco upletla, bude lepší učitelkou než soubor obrázků a fotek. Zároveň babičky určitě najdou zásoby krásné zbytky vlny, nejrůznější jehlice a vzorníky, a věřte, že zájem o něco, co umí a mohou předat, je nesmírně potěší.
Jak tedy na to?
Na pletení budete potřebovat přízi a jehlice. Čím silnější jehlice a příze, tím rychleji bude pletáže přibývat, ale obecně platí, že na každé přízi je uvedena doporučená tloušťka jehlic v milimetrech.
Základem pletení je nahození oček. (Pokud vám to nepůjde, zeptejte se zkušenějších, my sami jsme s tím bojovali docela dlouho.) Z klubíčka odmotejte asi dva metry dlouhou část, kterou přeložte v polovině a vzniklé očko roztáhněte prsty. Jehlici položte na prostřední část, naberte zadní horní nitku a pak přední, provlékněte… až vznikne první očko. A pak přední-zadní-provléknout a shodit, a očka postupně přibývají na jehlici, až je celá délka nitě pryč. Zní to snadně a popravdě, je mnohem těžší to popsat, než udělat, a právě tento první krokmůže být tím, čím vám starší a zkušenější pletařka může velmi pomoct – ať už tak, že vás to naučí, nebo vám očka nahodí.
Když je základní řada hotova, přichází čas na pletení. V základu rozeznáváme dva druhy ok – pletené hladce a pletené obrace, a z jejich kombinací vzniká většina vzorů. Pro šálu je ideální buď použití jen hladkých ok, nebo střídání hladce a obrace.
Hladké oko pleteme s nití za pleteninou. Jehlici vpíchneme do oka, zezadu nabereme niť a protáhneme ji původním očkem tak, že původní oko je na původní jehlici a na nové je oko nové. Původní oko z původní jehlice shodíme a celý postup opakujeme.
Obrace oko pleteme stejně, s nití před jehlicí. Nejsme experti, takže si pomáháme prstem (a to se prý nemá) ale myslíme si, že účel světí prostředky. Novou jehlici píchneme do původního oka, nabereme niť která je před původní jehlicí a protáhneme ji okem, na nové jehlici vznikne nové oko a to staré shodíme ze staré jehlice. Hotovo.
Nakonec, když je toho upleteno, kolik je třeba, přijde čas na zakončení. To se od pletení liší jen v tom, že nově upletené oko neponecháme na nové jehlici jen tak, ale protáhneme ho pod okem upleteným v předchozím kroku. (A nebo o zakončení zase někoho poproste 🙂 )
Pletení je velmi snadné a na rozdíl od jiných činností má nespornou výhodu v tom, že upletená věc se dá vždy vypárat a vždy je možné začít znova. První výrobky jsou pomuchlané a střapaté, ale každým očkem se to lepší. Nenechte se tedy odradit počátečními neúspěchy a chybami, činnost berte jako chvíli odpočinku u které můžete třeba snít o tom, jak si jednoho dne sami upletete svetřík ze směsi hedvábí a kašmíru a všechny akrylové hadry z řetězců pošlete do věčných lovišť 🙂
