Začněme tím nejhorším. Co takhle všechny průmyslově zpracované potraviny? Problémů je celá řada. Používají se nezdravé, levné a neekologicky pěstované rafinované rostlinné tuky. Obsahují přidané cukry, nekonečné řady éček, často skrýté pod tajuplnými názvy jako kvasnicový extrakt, jinak též glutaman sodný (to nám tam přece nenapíšou). Často obsahují suroviny z různých častí planety. Vezměme to tedy popořadě…
1.Obaly jsou jasná nevýhoda průmyslově zpracovaných potravin. Je těžké před vším tím znečištěním zavírat oči a myslím, že není nikdo, kdo by nesouhlasil, že plastové obaly jsou problém. Jasně, vyžaduje trochu víc usílí nekupovat zabalené věci, ale stojí za to. Nejvíc mě v tomhle ohledu pobuřují společnosti, jež nás chtějí zlákat svým pseudo – ekologickým marketingem. Ne, balená voda opravdu nikdy nebude ekologická nezávisle na tom, z kolika procent přírodní složky je láhev vyrobena. http://www.novinky.cz/ekonomika/364119-mattoni-chysta-revolucni-ekolahev.html. Prosím nepodléhejte trikům ekomarketingu.
2.Oleje ze semen měly dlouho pozitivní PR o jejich prospěšnosti. To se v posledních letech změnilo. Rostlinné tuky, konkrétně tedy semenné oleje (slunečnicový, řepkový, konopný, arašídový,…) jsou velmi náchylné k oxidaci. Za normálních okolností je chrání semeno, které je plné antioxidantů. Při jejich průmyslové rafinaci však dochází k odstranění prospěšných antioxidantů a oleje žluknou. Právě díky procesu rafinace to ale nepoznáme. Takže v průmyslových potravinách i při vaření s nimi konzumujeme už žluklé oleje – mňamka L. Ideální je proto nahrazení kokosovým olejem na vaření (pozor kokosový není palmový http://www.annajermarova.cz/kokosovy-a-palmovy-olej-dva-rozdilne-tuky-udelejte-si-konecne-jasno/) a olivovým olejem do studené kuchyně a vyhnout se průmyslově zpracovaným potravinám, které je obsahují.
3.O přidaném cukru bych mohla napsat minimálně 5 dlouhých článků. Proto doporučuji sledovat FB dokumentu The Sugar. Film https://www.facebook.com/thatsugarfilm?fref=ts, kde přidávájí celou řadu zajimavých informací a výzkumů o cukru z celého světa. Podívat se můžete i na další zajímavé dokumenty Fed Up nebo The bitter truth about sugar.
4.Další na řadě jsou éčka. Jejich výroba není žadným eko byznysem, to je jasné. Ale nejvíc mě na nich “baví” tvrzení, že v malých množstvích nejsou škodlivé. Zaprvé se při zkoumání jejich dopadu na organismus vždy testuje jen jedno, při kterém určují “bezpečnou“ dávku. Při konzumaci průmyslových potravin s různými éčky ale vzniká v našem těle tzv. efekt chemického koktejlu. To znamená, že se éčka ve vašem těle mísí dohromady a můžou mít různé kontraindikace, které nikdo předtím netestoval. Navíc se na potravinách neuvádí kolik procent té “bezpečné” dávky éček potraviny obsahují. Takže si dáte pár druhů průmyslově zpracovaných potravin a jednoduše ji překročíte třeba třikrát.
5.V neposlední řadě je důležité ptát se, odkud naše potraviny pochází. Co taková skvělá sójová tyčinka s třtinovým cukrem a palmovým tukem? Cukrová třtina byla asi z Mexika, kvůli sóji se kácely pralesy v Argentině a palmový tuk, ten je z Malajsie a s etikou pěstování je na tom stejně jako sója. Z těchto lokací je pošlou do Maďarska, kde vyrobí vaši tyčinku a pak putuje k nám do Čech. A můžeme začít s počty se spotřebou vody na vypěstování oněch tří surovin, přidejte spotřebu ropy nutnou pro sklizeň, výrobu obalů a jejich dopravu. A co taková káva? Je to další z plodin, která spotřebuje spoustu vody při pěstování, ale i ropy na přepravu, protože ideální podmínky na pěstování kávy jsou v Africe a jižní Americe, ne už ve zbytku světa. Kávu tak čeká doprava přes polovinu zeměkoule..
Co se tím snažím říct? Že už byste si nikdy neměli dát kávu? Že byste ze své stravy měli vyřadit cokoliv exotického? Že už si nikdy nesmíte nic koupit ze supermarketu? Ne. Ale ráda bych, abyste o svých nákupech přemyšleli chytře a lokálně. Objevujte dobrou fair trade kávu pěstovanou pod stínem stromu, kde ji není třeba brutálně zavlažovat. Nakupujte exotické plody se značkou rain forrest alliance, které garantují, že kvůli jejich pěstování se dále nekácely pralesy a kdykoliv to je možné, vyberte si v supermarketu českou potravinu. A hlavně omezte průmyslově zpracované jídlo, které není dobré pro životní prostředí ani vaše zdraví.
6. Zkuste víc vařit doma a můžete taky začít bedýnkovat! http://www.bedynky.cz/bedynky Je to bio a za cenu téměř srovnatelnou s konvenční zeleninou. Navíc budete mít vždy krásné dozrálé sezónní plody a ne zeleninu bez chuti z holandského skleníku. Konvenční zelenina není problematická jen proto, že se odněkud dováží a při jejím pěstování se hojně používají umělá hnojiva, pesticidy a herbicidy. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč tomu tak je? Půda přirozeně obsahuje živiny, ale pěstujete-li stejnou plodinu na jednom místě několik let, začnete její vlastnosti vysilovat a musíte používat čím dál tím více hnojiv a pesticidů. Navíc se tímto způsobem vypěstované plodině mnohem snázeji šíří mykotoxiny, které jsou, jak už název napovídá, pro člověka toxické a bohužel pouhým okem neviditelné. Víte, jaký je nejednodušší způsob tomu všemu předcházet? Tradiční zemědělství, kde se pravidelně střídají různé plodiny na rozdílném území, využívá se tak přirozeně její hojnost a rostliny jsou odolnější vůči chorobám a škůdcům. Další důvod, proč si dát radši (české) bio. Jo a taky tohle – http://hobby.idnes.cz/proc-jsou-rajcata-z-obchodu-jako-malovana-ale-chutnaji-jako-amarouny-11h-/hobby-domov.aspx?c=A100430_103433_hobby-domov_bma
Dost ale teorie. Pojďme se podívat do mého talíře. Myslím, že snaha se stravovat zdravě by měla jít ruku v ruce se snahou stravovat se ekologicky a vlastně to tak i je. Stravuji se Paleo / Whole30 říká se tomu různě, třeba taky strava jeskynního muže,ale s jeskyněmi to nemá zase tolik společného. Nekupuji si žádné polotovary, raději si pořizuji suroviny ve větším množství (miluji bezobalové obchody, které už jsem zmiňovala tady) a potom z nich věci vyrábím doma.
Taková jednoduchá domácí majonéza nebo caesar zálivka z olivového oleje je naprosto nejlepší a s chutí té kupované se nedá srovnávat. Nekupuji si (a nejím) žadné mléčné ani mastné výrobky. Dávám přednost výrobkům baleným ve skle, které se může recyklovat donekonečna. Takový rajčatový protlak z plechovky u mě doma nikdy nenajdete. Problémem není kov, ale plast, kterým je konzerva pokrytá zevnitř a působením kyselého prostředí uvolňuje do jídla futaláty. Stejná pravidla aplikuji na obaly, ve kterých jídlo a pití přenáším. Sbohem plastové krabičky, sbohem teflone! Tenhle přechod nebyl z těch nejlevnějších, na druhou stranu mám teď s nadobím vystaráno na desítky let. O tom ale radějii napíšu v dalším článku. 😉
Jistě teď přemýšlíte nad tím, kolik času mi tohle všechno musí zabrat… Ano, vaření pro naši generaci není úplný standard a člověk jím straví dost času, ale tím “plýtvám” i vysedáváním po restauracích a o kvalitě nějakých rychlovek se nemusíme bavit vůbec. Možná je to něco, k čemu člověk musí dojít postupně, ale já jsem rozhodně názoru, že čím dříve začnete, tím lépe pro vás. Není jiná cesta ke zdrávému eko talíři. Můžete si například vařit větší množství jídla najednou a následně je zamrazit. Polévky jsou ideálním příkladem.
Jisté mezery mám v nakupovaní bio potravin. Jsou samozřejmě dražší a v zimě to platí dvojnásobně. Platíme s přítelem za jídlo kolem osmi až devíti tisíc měsíčně. S tím, že téměř nejíme venku, takže tahle částka je velmi blízká tomu, kolik doopravdy ve dvou projíme. Což taky zahrnuje dobře zásobenou spíž s trvanlivými potravinami. Nemyslím si, že je to hodně, ale zároveň to není ani úplně málo. Brzy začne sezóna českých bio bedýnek, takže během letní a podzimní sezóny přejdeme úplně na bio ovoce a zeleninu. Tím vyřeším i nemožnost vyhnout se v běžných supermarketech některým obalům. Taková brokolice se u nás na rozdíl od jiných států prodává vždy jen balená, stejně jako třeba saláty a nesmyslně často i citróny, pomeranče nebo rajčata.
Další problém vídím ve velkém podílu masa ve svém jídelníčku. Svádím v tom sama se sebou velký boj. Snažím se částečně nahrazovat maso luštěninami, ale jejich konzumace je problematická v mnoha ohledech (http://paleomagazine.com/paleo-why-legumes-are-bad) , takže bych nerada měla postavený jídelníček jen na bílkovinách z nich. Snažím se proto nakupovat maso co nejvíc lokálně a z bio chovů, včetně ryb. A nekupovat ty nejhorší varianty jako například lososa a další mořské ryby z rybích farem, nebo tuňáka loveného do sítí. Tuňák je krom toho sám o sobě ohroženým druhem ryby, a proto ho některé uvědomělé sushi restaurace a jejich majitelé přestali nabízet. S naší spotřebou tuňáků se tak může klidně stát, že tento druh ryby se přidá k dinosaurům – prostě a jednoduše vyhyne. Je to fakt, který se nemůže déle popírat!
Nechci kázat, jak si sestavit jídelníček. Tahle volba je na vás. Když nejíte maso, je to skvělé. Ale není dobré ani poddávat se marketingu nakupováním průmyslově zpracovaných produktů určených pro vegany a vegetariány. Je to byznys jako každý jiný a nemusí platit, že tyhle potraviny jsou ekologičtější. Například sója a výrobky z ní obsahují rostlinný estrogen tak silný, že narušuje menstruační cyklus a činnost štítné žlázy. Navíc je to jedna z plodin, kvůli které se často kácejí stromy v deštných pralesech. Pokud maso jíte, věnujte pozornost tomu, jak bylo zvíře chováno, loveno a odkud pochází a úplně se vykašlete na uzeniny, které vám stejně neprospívají! Omezte spotřebu mořských plodů, protože věřte, že takovou rychlostí, jakou ryby lovíme, se rozhodně nerozmnožují. A hlavně nakupujte potraviny, ne obaly!
